Opakování je matka moudrosti. Nebo ne?
K nejčastěji používaným studijním metodám patří opakované čtení textu a snaha naučit se celý objem informací naráz. Právě tyto metody ale prokazatelně patří mezi ty nejméně efektivní. Proč tomu tak je? Opětovné čtení a memorování má tři zásadní vady: - Zabírá hodně času. - Nemá účinek na dlouhodobou paměť. - Vzbuzuje v nás sebeklam: text nám připadá stále známější a my si začneme myslet, že jsme jeho obsah dobře zvládli. Doba učení ale není měřítkem zvládnutí látky. A i hodiny čtení textu, které se mohou zdát jako pilné studium, nemusí stačit.
Proč tedy tolik lidí stále slepě memoruje?
Je opakování aspoň k něčemu? Možná překvapivě, ale je. Jak jsme si už ukázali na Ebbinghausově křivce zapomínání, opakování pomáhá přerušit proces zapomínání.
Co se děje při opakování?
Opakováním opětovně aktivujeme stejnou skupinu nervových buněk a synapse sílí. Čím častěji se určitou látkou zabýváme, tím častěji aktivujeme nervové buňky, které ji zpracovávají a ukládají. Platí ale, že pouhé opětovné čtení nestačí pro dlouhodobé zapamatování.
Jak vyždímat z opětovného čtení co nejvíc?
Kromě samotného čtení je potřeba mozek aktivovat i jiným způsobem. Ideální je třeba krátký kvíz za každou kapitolou textu nebo přednáškou, který posiluje paměťové stopy lépe, než kdybychom text znovu četli nebo si prošli poznámky z přednášky.
Vybavování
Co že to je, to aktivní vybavování? Zjednodušeně řečeno jde o techniku, kdy sami sebe zkoušíte. Snaha záměrně si vzpomenout na určitá fakta, pojmy nebo události je účinnější studijní metodou než opakování pomocí opětovného čtení. Jednoduchým příkladem jsou kartičky k učení slovíček. Efektivní může být také snažit se vlastními slovy shrnout obsah přečtené stránky či kapitoly. Snahou o vybavování si posilujeme zapamatování daného pojmu a přerušujeme proces zapomínání.
Pro pokračování se prosím přihlašte.
Čeká tu na vás ještě 90 % obsahu.